Dříve si například chlapci hráli s pár kousky dřeva, nebo káčou, kterou šlehali bičem. To už naše generace znala jen z vyprávění. Naše generace již měla hračky „moderní“, ti zámožnější třeba auta na dálkové ovládání. Pravda, bovdenové, ale přece jen to byl pokrok.
V dnešní době je to zcela něco jiného. Naprosto kralují hry digitální, tedy ty v mobilu či počítači. Ne, že by byly na světě teprve nyní, to samozřejmě ne. Pamětníci si jistě pamatují první Didaktiky, nebo Atari. Popřípadě černou plochou krabici a kazety, ne kterých bylo několik her. Takže se po obrazovce honilo pár čtverečků a všichni byli nadšeni. Jenže vývoj šel dál a to bleskově. V současnosti je veliký problém rozeznat hru od skutečnosti. A to ještě není vývoj u konce. Ten se zastavit nedá.
Moderní hry jsou k dispozici na všech zařízeních, takže jsou v podstatě snadno dostupné. Nemá smysl zde vypisovat jaké jsou druhy a kolik je kategorií. Většinou to každý zná a není snad člověka na této zemi, který by se s hrami nějakým způsobem nesetkal.
Každého baví hry jiného druhu, někdo třeba hraje pouze šachy nebo karty, takže mu stačí počítač ze dřeva, který se nahazuje klikou a jejím točením. Na tyto hry není potřeba žádné zvláštní zařízení.
Na ty rychlé, tedy třeba závodní, to už je ovšem něco naprosto jiného. Pokud si je chcete vychutnat se vším všudy, tak nemůže mít na stole nějako plečku, ale pořádný počítač s dostatkem RAM paměti, grafickou kartou a pořádným procesorem. No a o těch nejnovějších a nejnáročnějších už ani netřeba psát. Ty potřebují stroj s výbavou, která není zrovna laciná. Ale hráči, tedy ti náruživí tvrdí, že je to potom ultra požitek. Jak se člověk stane profesionálním hráčem? Ano, i takoví lidé existují. Nu, chce to hrát a hrát, jinak to ani nejde. A pokud má takový člověk volno, musí zase hrát. Těžký život, viďte?