Jako malá holka jsem vyrůstala u babičky, protože maminka musela pracovně do zahraničí. A tak jsem byla ráda, že jsem alespoň mohla zůstat u babičky s dědečkem, protože jsem si prý mohla vybrat. Buď budu s maminkou v zahraničí, kde ale budu v nějaké školce anebo prý zůstanu u babičky a u dědy. Samozřejmě, že jsem zůstala s prarodiči. S prarodiči jsem si také užila opravdu spoustu zábavy. S babičkou a s dědečkem jsme hráli různé hry. Tohle mě vždycky bavilo, protože jsem byla spíše takový hodně akční typ a aktivní dítě, kdy mi rodiče říkali, že se spíše hyperaktivní.
Samozřejmě, že jsem také hrála s babičkou u různé deskové hry. Ale nejraději jsem měla takové hry, které se dají hrát venku. Babička s dědečkem mi také pořídili takové kolo. Bylo opravdu krásné, i když už bylo z druhé ruky. Nové kolo pro nás bylo opravdu hodně drahé, ale potom, když se vrátila maminka, tak přivezla ze zahraničí tolik nádherných hraček a tolik míčů, že jsem úplně tomu nemohla ani uvěřit. Že já mám tolik hraček! Skvělé! Měla jsem ještě starší sestru, která ale bydlela v zahraničí, a to už nastálo. Moje sestra mi také posílala poštou opravdu krásné hračky. Nejvíce se mi líbil gymnastický míč.
Bylo to asi před patnácti lety, kdy jsem měla poprvé takový gymnastický míč. To prý ještě u nás ani v České republice nebylo. Takový typ míče. Byl takový krásný duhový a já ho mám dodnes. Akorát už duhová barva není tak výrazná, jako to bývalo kdysi, a navíc je také píchlý, ale tento gymnastický míč mám opravdu strach vyhodit. Je mi to líto, protože to mám vzpomínku na sestru. Sestru už moc nevídám. Protože je stále pracovně vytížená. Ale kdybych se měla zaměřit znovu na hry, tak už mám vlastního syna a také se synem moc rádi hrajeme hry. Kreslíme třeba křídami venku panáka, kdy potom panáka také rádi skáčeme. Musím uznat, že jsem opravdu ráda, že prarodiče mě vychovali tak, abych si hrála. Myslím si, že každá hra dítěti prospěje, protože dítě se také hrou učí.