Internet má mnoho nejrůznějších funkcí, přičemž stále přibývají nové a nové. Pravdou však je, že tou základní je vyhledávání informací, a to o čemkoliv, co nás zajímá. To platí i o našem zdraví, zvláště v zemích, kde není většina zdravotní péče hrazena státem a lidé si ji platí sami. V takovém případě samozřejmě zvláště ti chudší chodí k lékaři až jako poslední možnost, a hledají na internetu, jak se mohou sami vyléčit. Je pravdou, že toto je rozšířeno i v naší zemi, byť ne tolik. Mnoho z nás však již někdy napsalo například do vyhledávače otázku, jak vyřešit nějaký zdravotní problém, který považujeme za příliš banální, než abychom s ním šli k lékaři, avšak zároveň příliš obtěžující, než aby bylo možné jej nechat jen tak být.

Může jít například o delší dobu trvající průjem, kašel a podobně. A internet nám samozřejmě odpoví. Na síti samozřejmě najdeme v podstatě cokoliv, a to platí i v tomto případě. Měli bychom se však ptát, nakolik se můžeme na danou diagnózu spolehnout, případně zda se můžeme řídit doporučeními, která zde najdeme. Často se totiž ukazuje, že to není tak jednoznačné, jak by se mohlo zdát. V první řadě často vyjmenujeme jen ty příznaky, které na sobě sami vidíme, případně které nás trápí, a podle toho dostaneme odpověď. Často se však jedná hned o několik naprosto různých diagnóz, mezi kterými si můžeme v podstatě vybrat.

Není pak divu, že nám špatně vybraná péče může ublížit. Naproti tomu doktor zhodnotí náš celkový zdravotní stav, stejně jako další faktory, například věk, a podle toho buď přesně určí, co nám je, nebo nás pošle na další testy, které dají jednoznačnou odpověď. Než tedy napíšeme zase svůj dotaz, byť na něco, co se nám zdá hloupé, měli bychom si uvědomit, že jednoznačnou odpověď stejně s největší pravděpodobností nedostaneme, a nemáme dostatečné vzdělání k tomu, abychom posoudili, která z nabízených diagnóz je správná. Rozhodně je tedy lepší svěřit vše lékaři.

Dnes se bez internetu již v podstatě neobejdeme. Používáme jej doma i v zaměstnání, s jeho pomocí platíme. Díky chytrým mobilním telefonům k němu máme přístup kdykoliv chceme. Spolu s jeho dostupností se pak rozšiřují také jeho možnosti. Není tedy divu, že je využíváme stále více a trváme čím dál víc času na síti.

Důvodem je především to, že internet má skutečně široké možnosti využití. Můžeme zde poslouchat hudbu, dívat se na videa, filmy či seriály, hrát hry, bavit se s ostatními, být na sociálních sítích. A to vše na malém zařízení, které se nám v podstatě vejde do kapsy.

Výsledkem pak je, že si na něm každý najde něco, co by jej zajímalo či bavilo. To platí zvláště pro mladé lidi, kteří možností internetu využívají nejvíce. A je jasné, že jeho poskytovatelé je v tom podporují. A proč by ne – čím více jej budou lidé využívat, tím více za něj budou ochotni platit, a tím větší budou mít i zisk.

Je však samozřejmě otázkou, zda je něco takového skutečně dobré. Koneckonců není nijak výjimečné, že pro soustředění se na mobil nevnímáme své okolí, což může velmi snadno vést k nehodám, ať už při přecházení silnice nebo i jen na chodníku, kdy vrazíme například do pouliční lampy.

Ani v zaměstnání to není o moc lepší. Pokud máme volnou chvilku, láká nás to podívat se, co je například nového na sociálních sítích, přičemž velmi snadno zapomeneme na čas. A i když na něj nezapomeneme, je pro nás náročné se opět soustředit na práci. Není tedy divu, že zaměstnavatelé surfování po internetu u svých zaměstnanců během pracovní doby omezují.

Bohužel se navíc také ukazuje, že tak velmi snadno vzniká závislost. Člověk pak nemůže bez přístupu na internet fungovat, aniž by měl abstinenční příznaky. A to je rozhodně fáze, které bychom se měli vyvarovat. Je tedy dobré stanovit si denní limit, jak dlouho můžeme na internetu být. Věřte, že vám to jen prospěje.

Na rodiče obecně jsou v dnešní době kladeny vysoké nároky. Každá máma se snaží dělat vše tak nejlépe, jak jen umí. Ať už co se výchovy a péče o dítě týče, tak starost o domácnost či sebe samu. Období mateřské je plné krásných okamžiků, ale zároveň umí dát pěkně zabrat. Žena se často může cítit sama. Manžel v práci, s bezdětnými kamarádkami si pomalu nemá o čem povídat. A právě to může být ta chvíle, kdy se žena uchýlí k internetu. Na sociálních sítích, či diskuzních fórech pak hledá nejen rady a tipy, ale často i spřízněné duše. Někoho, s kým může prohodit pár normálních slov.
Zde může ale občas narazit!

Měřítko dokonalosti má každý nastavené jinak. Stačí však otevřít Facebook nebo Instagram, kde na vás vyskočí fotografie rodin vašich přátel, a rázem máte zoufalý pocit, že asi děláte vše špatně. Fotografie upravených, usmívajících se maminek a jejich hodných ratolestí, naklizená domácnost, napečeno, navařeno, atd. Je to však jen iluze. Za těmito dokonalými obrázky se často skrývá celodenní dřina, probdělé noci, křik a pláč a často tak vystihují pouze chvíli trvající okamžik, který ale ve většině ostatních může vyvolat pořádný pocit frustrace. Nejen, že máte pocit, že nic nestíháte, dětský křik už kolikrát nemůžete vystát a kávu od snídaně dopíjíte studenou až pozdě odpoledne. Hlavou vám proběhnou myšlenky, které si zároveň hned vyčítáte.

Tendence matek je porovnávat a kritizovat. Každá chce ukázat, jak vše zvládá a jak má dokonalou rodinu. To jediné, co ale doopravdy většina potřebuje slyšet je to, že v tom není sama. Že pocity, které má jsou naprosto v pořádku a má právo se cítit tak, jak se cítí. Že i ostatní zažívají zoufalé a nekonečné noci s plačícím dítětem, že si někdy nevědí rady, pochybují, zda dělají vše správně, nebo že mají pocit osamělosti. V domnění, že se v očích ostatních shodí, to však nepřiznají.
Je třeba brát tyto posty na sociálních sítích (a nejen tam) s rezervou. A naopak, není ostuda občas přiznat, jak se věci ve skutečnosti mají.