Politika a svět kolem mě opravdu hrůzný. Je hodně lidí, kteří řeší politiku opravdu každý den a mě tohle by vůbec nebavilo. Nebavilo by mě, kdybych musela řešit opravdu všechny problémy, které se týkají opravdu téměř celého lidstva. Protože jsou lidé, kteří se o politiku zajímají opravdu každý den a také denně politiků řeší. Mě osobně by tohle vůbec nebavilo a opravdu by mě to naštvalo. Štvalo by mě, kdyby mě třeba někdo nutil, abych četla o politice, nebo abych se vzdělávala o politice. Nebo nedej bože, abych třeba studovala politologii a tak podobně. Tohle vůbec nejsou témata pro mě. Vůbec to ke mně nesedí.

Mě raději baví přírodopis nebo zeměpis. A tak občas chemie anebo informatika. Já se spíše zajímám o počítače. O počítače, než abych studovala politologii. Nebo abych třeba si zjišťovala informace o politice a podobně, protože je hodně lidí, kteří třeba čtou časopisy, které se týkají politiky a tak dále. Já taky občas čtu noviny. Nebo také občas sleduji zprávy. A právě v televizi, hlavně ve zprávách jsou různé politické debaty a další politické informace. A kdybych se vás zeptala, jestli také sledujete politické debaty, tak co byste mi odpověděli? Určitě. Hodně lidí by mi řeklo, že už občas nějaké politické debaty viděli.

Že prý politické debaty jsou někdy opravdu hodně náročné na poslech a na pochopení. V tomhle bych s vámi samozřejmě souhlasila, protože znám hodně lidí, kteří chtějí pochopit normálně politologii a politiku, ale vůbec třeba neví, jak odpovědět. Vůbec se v tom nevyznají, ale chtěli by to pochopit, a proto jsou od toho tady také noviny nebo nějaké specializované časopisy. Přesně takové časopisy, kde se právě dozvíte, co je to politika a podobně. Akorát někteří lidé vůbec nechtějí číst, a tak se třeba dívají na politiku jenom v televizi, ale někomu to vůbec nestačí. Je primáři jsou v dnešní době také různé politické kluby a kroužky, kam lidé chodí, aby si popovídali. 

Politika a další zábava, tak to někdy jde opravdu dohromady, protože lidé se někdy zajímají o politiku. A to hlavně kvůli tomu, že je to baví. Na tom není vůbec nic špatného. Je opravdu hodně lidí, kteří se zajímají o politiku a vůbec se za to nestydí. Ovšem ale znám lidi, kteří se zajímají o politiku, ale vůbec to nechtějí dávat nikomu najevo. Když jsem se o tom třeba ptala své babičky a dědečka, kdy dříve chodili volit do politiky anebo na prezidenta, tak vůbec nikdy nikomu nechtěli říct, koho volili. Vždycky to viděli jenom oni dva. Oni dva totiž táhli za jeden provaz a také se potom jeden k druhému ukecali, že budou vlastně volit jednu politickou stranu a že budou také uznávat jednu politickou stranu.

Je to docela takové velice zajímavé a vůbec jsem tohle nechápala, protože jsem se prarodičů několikrát ptala, proč to takhle je. Prostě proč se jednoznačně lidé stydí za to, když mají svůj názor na politiku anebo na jinou politickou stranu. Proč by se lidé měli stydět anebo obávat někomu říct svůj názor, že volili takovou politickou stranu anebo že volili takového kandidáta na prezidenta? Co je na tom špatného? Asi za pět anebo za šest let nebo možná později jsem tohle všechno pochopila. Ano, už to vím. Protože lidé se velice často hádají, nemají rádi, když třeba někdo má rád úplně jinou politickou stranu než ten druhý.

Kolikrát znám také případy, kdy spolu třeba měli vztah partneři a potom, když se dozvěděli, jaký má ten názor druhý na politiku a podobně, tak se potom rozešli. A dva dny nebo tři dny se hádali a potom to šlo z kopce. Takže podle mého názoru potom nemá cenu být s někým, když má někdo opravdu úplně odlišný názor na politiku než ten druhý. A to hlavně když jeden se opravdu hodně zajímá o politiku a je to jeho záliba, jeho koníček, protože když se člověk o tohle hodně zajímá, tak potom může mít doma peklo. Když někdo se zajímá o politiku a druhý ne, tak je to potom opravdu takové divné a myslím si, že takový vztah by asi nikdy nevydržel. 

Jen máloco v politice vzbuzuje mezi běžnými lidmi takovou kontroverzi, jako takzvaný Green Deal. Avšak většina lidí, ať už příznivců či odpůrců, má jen malou představu, o co konkrétně jde, tím méně proč a jak bude implementován. Jedná se o řadu evropských směrnic, které mají za cíl zlepšit životní prostředí a které budou postupně vcházet v platnost v průběhu několika příštích let. Mezi zdaleka nejznámější patří zákaz vozidel se spalovacími motory či zvýšení podílu elektrické energie z obnovitelných zdrojů.

Důvodem, proč jsou tato opatření zaváděna, jsou postupující klimatické změny a snaha o jejich zmírnění. Následky ostatně můžeme vidět sami, i když jen málokomu dochází, jaký vliv mají rekordně horká léta beze srážek vliv například na zemědělskou produkci a tím i dostatek potravin na našem trhu. Je to ostatně jeden z důvodů (ač samozřejmě zdaleka ne ten hlavní), proč musíme mnoho potravin dovážet. Samozřejmě na první pohled to vypadá idylicky, avšak tato reforma má i mnoho kritiků. Například jim vadí zákaz spalovacích motorů, neboť jsou přesvědčeni, že auta nemají stejně příliš velký vliv na celkové znečištění, a navíc ta elektrická jsou o poznání horší.

Co jim však nedochází je to, že počet vozidel na našich silnicích se neustále zvyšuje. Navíc i velcí znečišťovatelé, jako jsou různé továrny, mají nastaveny poměrně přísné emisní limity, které nesmí překročit, nehledě na další opatření, jako například odsiřování. U energií z obnovitelných zdrojů je problémem zábor půdy, kterou by šlo využít například pro zemědělství. Zapomínají však přitom na zábor půdy, který je nutný pro těžbu uhlí, zejména toho hnědého, nehledě na fakt, že jeho zásoby prudce klesají. Samozřejmě Green Deal není dokonalý, a řada kritik, které se na něj snáší, je oprávněná. Je to však podstatně lepší řešení, než nedělat nic a pokračovat v dosavadním životním stylu. Již dnes je totiž jasné, že by to mělo zničující vliv na celé lidstvo.

Vyznáte se v politice a nebo nemáte vůbec politiku rádi? Abych se přiznala, tak opravdu mnoho lidí mi říká stále dokola, že se o politiku hodně zajímá. Ovšem ale zase druhá strana přátel nebo známých lidí mi dokola opakuje, že politiku nemají rádi. A když se jich zeptám, proč nemají rádi vůbec politiku a tak podobně, tak mi vždycky řeknou, že od té doby, co je nová vláda a nový prezident, že už na politiku rezignovali, protože je to prý nebaví. Navíc oni se prý začali zajímat spíše o tu zahraniční politiku, která je prý více zajímavá a není to tam tak zašmodrchané a zamotané, jako u nás v České republice. Když jsem se nad tím potom tak zamýšlela, tak jsem tomu musela dát za pravdu, protože opravdu nevím, co se to s naší Českou republikou děje, že jde opravdu všechno bohužel ke dnu. Musela bych být sprostá. Takže raději bych od tohoto divného tématu nějak ustoupila.

A o politice bych se také moc nebavila. Jenomže vždycky, když přijdu k babičce a dědečkovi, tak máte opravdu slyšet, jak dědeček stále nadává na politiku, že vlastně ono ani nejde utéct od téma politiky. Dědeček by se stále jenom nejraději bavil o politice. Tedy ne přímo bavil, ale spíše by na to nadával. Já se kolikrát divím, že třeba dědeček nedostane z toho infarkt, když jen stále nadává na politiku a tak podobně. Babička vždycky jenom sedí v koutě a poslouchá a nebo se směje.

A když dědeček vidí babičku, jak se směje, když děda lamentuje nad politikou, tak to dědu ještě více naštve. Takže my vždycky s babičkou raději skloníme hlavu a hrajeme karty a pijeme u toho kávu a čekáme, než se náš dědeček vyvzteká. Potom přijde dědeček za námi a zahraje si také s námi karty a dá si s námi kávu, takže jsme potom s babičkou rády, že už se dědeček nebaví o politice a už to nechal být. Někdy je ale opravdu lepší, když lidé jsou ticho a raději si vychutnávají blízkost toho druhého. 

Když mi můj kamarád řekl, třeba že se opravdu ve velkém zajímá o politiku, tak se mi vážně chtělo docela dost smát. Nikdy bych nevěřila, že můj kamarád se bude zajímat opravdu takhle o politiku, protože jsem nikdy neměla za to, že mám mezi sebou nějaké kamarády, které politika hodně zajímá. Proto jsem si řekla, jestli si kamarád třeba země například také nedělá srandu. Že by můj kamarád se zajímal o politiku? Vždyť on byl spíše takové raper, co chodil často na diskotéky a také pil alkohol ve velkém množství, tak jak se takoví lidé potom mohou zajímat o politiku? Když jsem se na toto mého kamaráda ptala, tak on mi řekl, že na to není vůbec nic divného.

Prý nezáleží na tom, jaký je člověk, ale spíše záleží na tom, jak to člověk vnímá a co ho baví. Dala jsem svému kamarádovi za pravdu a docela jsem se zastyděla, že jsem vlastně tohle všechno brala jenom tak naoko. Tady jde alespoň vidět, že člověk nemá soudit knihu podle obalu. I když ale kolikrát jsem se dozvěděla, že mnoho lidí právě to tak má. I když někdy lidé soudí knihu podle obalu a třeba si doopravdy v knihkupectví koupí takovou knihu, která se jim líbí podle obalu a potom doma zjistí, že je to úplná blbost, takže přečtou z knihy možná tak dvacet stránek a potom ji odloží a už ji nikdy nedočtou.

Podle mého názoru možná to takhle bývá také v politice. Třeba se někomu líbí nějaký člověk jako vizuálně, nebo je někomu sympatický a je charismatický, ale třeba uvnitř ten člověk může být úplně rozežraný červy. Tohle přirovnání vždycky říkala moje babička. Že člověk může být na první pohled milý a krásný, ale uvnitř může být rozežraný, že to nikoho už nezaujme a že bude plácat blbosti. Já jsem ale s kamarádem bohužel neměla společné téma o politice, takže kolikrát jsme se také pohádali, protože on se nechtěl o ničem jiném bavit. Opravdu to nechápu!

Dokud byl máj čas lásky, byla to krásná doba. Co si budeme povídat, že ano? Konečně se oteplilo, konečně bylo po zimě i hezčí počasí a všichni jsme byli šťastní. Ale pak přišla politika, začala se do toho montovat a spoustě z nás zkazila z prvního máje dojem. Mohli jsme se pořád líbat pod rozkvetlým stromem, to nebylo na rozdíl od nějaké formy veřejné nahoty nebo dokonce sexu zakázané, ale hlavně jsme museli chodit do prvomájových průvodů a většina z nás tam chodila a organizovaně jásala. Chtěli jsme mít klid, a ten by nám komunisti nedopřáli, kdybychom nechodili a nejásali. Často z donucení střízliví, to kvůli zákazu prodeje alkoholu, aby někdo ten svátek neznesvětil. Svátek, který byl věnovaný místo lásky práci. A vůbec nevadilo, že tahle tradice pocházela z nepřátelské Ameriky.

A když se změnil režim, ještě víc se to zkomplikovalo. Zůstal to asi ze zvyku svátek práce, ale co měl a má s prací společné? Možná vůbec nic, nevím. Vždyť co jsme vídali a dodnes vidíme? Komunisti využívají první máj, aby nadávali na poměry, kritizovali kapitalismus a vládu a dožadovali se socialismu a moci. Jejich oponenti využívají první máj, aby si s komunisty a dalšími levičáky vynadali. Kdekdo nadává vládě za pomoc Ukrajině, za spolupráci s NATO a Evropskou unií. Další demonstrují na prvního máje, aby to skončilo nějakou rvačkou.

A většině lidí je to asi fuk. Máme volno, a to je hlavní. Můžeme odjet z města na chaty, můžeme dělat to, co chceme, o jeden den navíc. Nemusíme přece o tomhle státním svátku práce pracovat a nemusíme se milovat v den, kdy hrdliččin zval ku lásce hlas. Máme tedy další státní svátek, o kterém se nedá vůbec říct, co že se vlastně slaví. Každý si ho slaví po svém a často vůbec. A možná by bylo nejlepší jít jako prodavači a prodavačky o svátku práce do práce. Rozhodně by to bylo lepší než sledovat politiky a jejich projevy, které nemají nic společné ani s prací, ani s láskou.