Když mi můj kamarád řekl, třeba že se opravdu ve velkém zajímá o politiku, tak se mi vážně chtělo docela dost smát. Nikdy bych nevěřila, že můj kamarád se bude zajímat opravdu takhle o politiku, protože jsem nikdy neměla za to, že mám mezi sebou nějaké kamarády, které politika hodně zajímá. Proto jsem si řekla, jestli si kamarád třeba země například také nedělá srandu. Že by můj kamarád se zajímal o politiku? Vždyť on byl spíše takové raper, co chodil často na diskotéky a také pil alkohol ve velkém množství, tak jak se takoví lidé potom mohou zajímat o politiku? Když jsem se na toto mého kamaráda ptala, tak on mi řekl, že na to není vůbec nic divného.
Prý nezáleží na tom, jaký je člověk, ale spíše záleží na tom, jak to člověk vnímá a co ho baví. Dala jsem svému kamarádovi za pravdu a docela jsem se zastyděla, že jsem vlastně tohle všechno brala jenom tak naoko. Tady jde alespoň vidět, že člověk nemá soudit knihu podle obalu. I když ale kolikrát jsem se dozvěděla, že mnoho lidí právě to tak má. I když někdy lidé soudí knihu podle obalu a třeba si doopravdy v knihkupectví koupí takovou knihu, která se jim líbí podle obalu a potom doma zjistí, že je to úplná blbost, takže přečtou z knihy možná tak dvacet stránek a potom ji odloží a už ji nikdy nedočtou.
Podle mého názoru možná to takhle bývá také v politice. Třeba se někomu líbí nějaký člověk jako vizuálně, nebo je někomu sympatický a je charismatický, ale třeba uvnitř ten člověk může být úplně rozežraný červy. Tohle přirovnání vždycky říkala moje babička. Že člověk může být na první pohled milý a krásný, ale uvnitř může být rozežraný, že to nikoho už nezaujme a že bude plácat blbosti. Já jsem ale s kamarádem bohužel neměla společné téma o politice, takže kolikrát jsme se také pohádali, protože on se nechtěl o ničem jiném bavit. Opravdu to nechápu!