Anička žila v padesátých letech. To se ještě trestalo za provinění ve škole úplně jinak. No, možná bychom našli i dnes nějakého toho člověka, který by se nestyděl takto své dítko potrestat. Ale tehdy, když Anička donesla poznámku o špatném chování a vyrušování při vyučování, určil její tatínek nemilosrdný trest. Musela se ostříhat, úplně na krátko. To pro ni byl ten největší trest a tatínek to věděl. Bylo to dlouhé čekání na to prodlužování vlasů.
Bezva dárek
Když jsem vymyslela dárek pro svou maminku, všichni mi říkali, že to nebude dobré. Přesněji, že se dárek nebude líbit a že jsem měla vybrat raději něco docela jiného. Když ale maminka rozbalila dárek, uviděla poukaz s nápisem prodlužování vlasů, vyhrkli jí slzy do očí a padla mi do náruče. Bylo jí jasné, že to byl můj nápad. Pamatuji si, že jsem tehdy byla děsně šťastná!